HEIAN/PINAN

Období Heian v dějinách Japonska

V roce 794 byl v Japonsku vydaný císařský výnos zakládající nové hlavní město, pro které bylo vybrané jméno Heiankjó - Hlavní město míru a klidu. Jméno mělo nejen předurčovat štastnou budoucnost tohoto města, ale i symbolizovat počáteční slabikou hei návaznost na první japonskou metropoli Heidžókjó (dnešní Nara) a druhou slabiku an mělo stejnou s názvem čínského Čchang-anu (dnešní Sian). Toto slavné čínské hlavní město dynastie Tchang (618-907) bylo vzorem již při stavbě města Heidžókjó, které si však svoje postavení centra císařství udrželo jen 80 roků (710 - 794) a nikdy nebylo celé dobudované. V roce 784 se na 10 let stala Nagaoka hlavním městem říše, ale protože toto místo nebylo podle názorů astrologů štastné, začalo se v roku 794 se stavbou Heiankjó, které pod novějším názvem Kjóto bylo sídelním městem císařů po téměř 11 století, až do roku 1868. Založení nového hlavního města Heiankjó bývá pokládané za počátek nové epochy japonských dějin - období Heian (794 - 1192). Předcházející období se nazývalo Nara (710 - 794). Po období Heian nastoupilo v roce 1185 období Kamakura, které vydrželo až do roku 1333.

Mistr Itosu vytvořil kata Pinan začátkem 20. století ze starších a složitějších kata. O tom, které to byly se dodnes vedou spory.Uvádějí se kata Passai, Kusanku, Chinto, ale i Jion. Hovoří se i o ztracené kata jménem Channan, která měla podstatným způsobem ovlivnit vznik série Pinan kata.

Pinan kata byly vytvořené na Okinawě v letech 1903-1907, přičemž se tu rozvíjely jako součást Shuri te a Tomari te, kde jsou prezentované jako žácké kata. Potom co se Japonsko vzdalo feudálního systému a Okinawa se stala částí Japonska, ztratilo okinawské bojové umění Karate svůj charakter utajované sebaobrany. Tehdy se Itosu odvážil k revolučnímu experimentu a začal postupně zavádět Karate držené v tajnosti do vyučování středních škol. K tomuto účelu vytvořil Pinan kata, ve kterých poodhalil taktiku a metodiku boje, zdravotní aspekty jako i tréning základných technik. Vynechal nebezpečné techniky jako jsou kopy do podbřišku či vpichy otevřenými prsty do očí a kata začal a ukončil blokem. Z utajeného bojového umění se stal druh gymnastických cvičení rozvíjejících sílu těla a ovládnutí základů Karate.

Až do konce 20. století se cvičilo na Okinawě čínské Quan Fa, modifikované a nazývané na Okinawě jako Tode-jutsu. Toto bylo pozměněné Ankem Itosu tak jako výuka nasměrovaná na velké skupiny, přičemž do popředí se dostávala fyzická výchova mající sportovní charakter pro žáky základních a středních škol. Itosu následoval vzor Jigora Kana, zakladatele moderního Judo a reformátora bojového umění japonských samurajů - Ju Jitsu. Proto se pomalu začalo Tode-jutsu nazývat Karate-jutsu. Karate-jutsu se pomalu zbavilo čínského charakteru a nabralo svůj okinawský charakter. Později, když Karate/Tode bylo představené v Japonsku, začalo se integrovat mezi disciplíny Budo a začalo se oficiálně nazývat Karate-do. Tato výuka měla vlastně adaptovat okinawskou kulturu do japonské vzdělávací filozofie, která byla orientovaná motivovat mladých lidí ke studiu vědních oborů jako i praktikování Budo za účelem rozvíjení odvahy a patriotického ducha. Staré bojové umění nebyly už více potřebné v nové společnosti s mechanizovanou armádou a moderní policií. Stará úloha zabít či poškodit protivníka byla drasticky změněná na soutěžní sport a koncept fyzického vzdělávání. Ale na Okinawě nemyslelo mnoho mistrů jako Itosu či Higaonna a jejich nástupcové. Tode-jutsu, umění obrany holýma rukama už nebylo víc akceptovatelné obyvately Okinawy vstupujících do nové moderní doby. Okinawské bojové umění si začaly vytvářet nové pravidla. Začaly se orientovat na propagaci zdraví a fyzického rozvoje, povzbuzujíc vůli a sportovní rekreaci. Karate se už nešířilo z mistra na žáka v malých uzavřených skupinkách (často rodinných), ale po velkých skupinách. Duch feudálního Japonska se pomalu vytrácel a začala vznikat nová soutěživá společnost.

Série Pinan kata jsou právě ty kata, na které padala kritika starých okinawských mistrů jako i opovrhování generací dnešních studentů Karate. Pinan kata dostává nálepku bezduchých gymnastických cvičení skládajících se jen z bloků a protiútoků. Můžeme se setkat s názory, že funkčnost v těchto kata nahradilo "divadlo". Někteří mistři dokonce přiznávají, že ne zcela chápou funkci některých pohybů rukou v kata. Proto vzniká i domněnka, že Itosu nepoznal tuto funkčnost také, a že pohyby byly vytvořené jako gymnastické cvičení. Oproti tomu mistr okinawského Kempo Oyata Seiyu překvapil začátkem minulé dekády nejen tím, že začal vyučovat údery na nervové místa, ale i tím, že dokázal tyto údery skryté v klasických kata i ukázat. Oyata šel dále a objasnil, že kata nejsou jen kombinacíu úderů a bloků, ale i držení, kloubových zámků a sledu manipulací s akupunkturními body.

Mistr Gichin Funakoshi (1868-1957) změnil pořadí a názvy Pinan kata z Pinan Shodan na Heian Nidan a Pinan Nidan na Heian Shodan, protože se mu zdál Pinan Nidan jednodušší. Funakoshi byl známý svojí výukou Pinan série, že si vysloužil přezdívku "Pinan-sensei". Zajímavostí je, že se Funakoshi nenaučil Pinan kata přímo od mistra Itosu, protože vzdělání u něho ukončil dříve než je Itosu vytvořil. Ale naučil se je od jiného žáka mistra Itosu, zakladatele Shito ryu, Kenwu Mabuniho (1889-1952) v době cesty do Osaky. Tradičně se vyučuje Heian Nidan ješte před Heian Shodan, i když se Heian Shodan jeví o něco víc komplexnejší a težší pro studenty než Heian Nidan.

Prostřednictvím korejských studentů studujících v Japonsku se série Heian kata dostala i do Koreje. Zde se však používá původní čínský název Pinan, který se v korejštině vyslovuje Pyong Ahn. I když se ale tito studenti učili vlastně řadu Heian, kde jsou první dvě kata zaměněné v pořadí i názvech, používají korejci mix - čínské názvosloví a japonské pořadí kata (styl Tang Soo Do). V publikaci "The History of Moo Duk Kwan (1995)" co je jiný korejský styl, se zase uvádí, že představitel tohoto stylu Hwang Kee se naučil Pyong Ahn Hyung (Pinan kata) čtením a studováním japonských knih o Okinawskom Karate. Tyto knihy objevil v knihovně vlakové stanice v Soulu, kde pracoval v roce 1939. Bohužel se už dnes nedozvíme jaké knihy to byly a kdo byl jejich autorom, protože v té době publikovalo knihy už mnoho autorů, včetně Funakoshiho.

Heian jako elementy

To, že řadu tvoří 5 kat, také zřejmě nebylo ponecháno náhodě. Někteří věří, že důvodem je pět elementů staré japonské víry. Slavná kniha Miyamoto Musashiho, Gorin no Sho, Kniha pěti kruhů, je rozdělena do pěti kapitol pojmenovaných podle elementů; Země, Voda, Oheň, Vítr a Prázdnota. Základem těchto kat je právě těchto 5 elementů.

Heian Shodan je velmi zakořeněná do země, proto je to kata země.
Nidan je více plynulá, méně kostrbatá a proto je to kata vody.
Sandan je spíše boj než cvičení techniky, proto je přičleněna jako kata ohně.
Yondan obsahuje více kopů, kdy se karateka symbolicky dostává do kontaktu se vzduchem, proto kata vzduchu.
Godan obsahuje skok do výšky, při němž se karateka odpoutá ze země a ocitne se v prostoru - tj. v samotné prázdnotě - kata prázdnoty.

V Pinan/Heian kata jsou sesbírané nejdůležitější principy a techniky Shorin ryu. Pinan/Heian kata nás učí rozvíjet rychlost a stabilitu a mnoho jiných věcí. V současnosti se cvičí 5 kata s názvem Pinan/Heian :

Pinan Shodan / Heian Nidan
Pinan Nidan / Heian Shodan
Pinan Sandan / Heian Sandan
Pinan Yondan / Heian Yondan
Pinan Godan / Heian Godan